Historie domu

Karmelitánský klášter v Tachově

Karmelitánský klášter (Schwarze Kloster) založený Králem Karlem IV. byl v Tachově postaven po roce 1357. Ke klášteru náležel hřbitov a kostel zasvěcený sv. Sebastiánovi, sv. Rosálii a sv. Rochu.

Poklidný život kláštera přerušili husité, kteří v srpnu roku 1427 klášter údajně vydrancovali a mnichy vyvraždili. Obnovení kláštera čekalo na hrabata z Gutštejna do poslední čtvrtiny 15. století. Ani bohulibá činnost, ku které byl klášter předurčen však neochránila karmelitány před zkázou.

Četné požáry korunované vyhnáním karmelitánů z Tachova v roce 1547 a požár v roce 1548 zanechaly v podhradí vysoké, ohořelé zdi. Snad právě proto získal klášter přízvisko černý (Schwarze Kloster).

V roce 1556 připadl klášter městu s úmyslem obnovení jeho činnosti. Světské držení však neprospělo. Co zbylo měšťané rozprodali a rozkradli. Poslední snaha Jana Filipa Husmanna navrátit roku 1629 klášter Karmelitánům a udržet řád v Tachově byla roku 1646 zmařena nájezdem drancujících švédských vojsk. Rok 1670 je považován za definitivní konec Karmelitánů v Tachově.

Dům č. 8 Lékárna U Zlatého orla

Zhruba o jedno století později lékárník vyhlášené pavlánské lékárny dal vzniknout nové lékárně právě v místech Karmelitánského kláštera. Po roce 1785 tak byl postaven dům č. 8. Při výstavbě bylo nalezeno mnoho náhrobků a lidských ostatků, které byly převezeny a uloženy na Svatováclavském hřbitově. Velké množství stavebního materiálu pak bylo zužitkováno ke stavebním účelům.

Lékárna U Zlatého orla přetrvala v domě č. 8 do 60. let 20. století.

Dům č. 8 Klenotnictví U Zlatého Orla

Začátkem 90. let 20. století byla provedena poslední stavební oprava domu č. 8 a bylo otevřeno Klenotnictví s historickým názvem Klenotnictví U Zlatého orla.

Gotický erbovní náhrobník v Klenotnictví U Zlatého orla

Bezesporu nejcennějším, konkrétním a jediným známým artefaktem připomínajícím doby minulé je gotický erbovní náhrobník nalézající se v interieru domu při masivní středověké severní zdi. Gotický erbovní náhrobník prohlášený za kulturní památku zaujme svojí velikostí, zachovalostí a uměleckořemeslnou hodnotou.

Po odborné opravě a vědeckém probádání lze konstatovat, že byl zhotoven v první čtvrtině 16. století pro Mikuláše Gryse z Mences a na Schönwaldě. Mikuláš Grys (Gryst, Greyst, Grist) se připomíná na samém počátku 16. století a této době odpovídá i styl náhrobníku – robustní písmena, ozdobné protáhlé pecky oddělující jednotlivá slova a také pozdně gotický tvar přikryvadel.

Z rodu Grysů (Grystů) z Mences a na Schönwaldě se dále připomíná bratr Hynce Grys jako purkrabí v Teplé a pak na Tachově a syn Jiljí, který byl později purkrabím v Teplé a pak zemským místosudím.